Tenkovrstvé omítky

 

Dekorativní vzor nemusí nutně být pouze v interiéru, ale rovněž jej lze aplikovat i na externí prostory, kde vytvoří netradiční a osobitý ráz celého domu. Před samotnou aplikací je třeba zkontrolovat několik faktorů. V prvé řadě je to rovinnost podkladu, tedy zda je podložní vrstva vhodná pro nanášení omítky. Dále se aplikuje penetrační nátěr a v posledním kroku se kontroluje velikost zrna a míra shody barevného odstínu s projektem.

Jaký je technologický postup?

V zásadě se jedná o čtyři základní kroky. V první fázi se nahrubo nanáší základní vrstvy, nejčastěji pomocí nerezového hladítka. Přebytečné vrstvy omítky jsou odstraněny a povrch se zahladí do roviny. Strukturace omítky se nejdříve provádí plastovým hladítkem, které je přímo určeno pro aplikaci dekoračních omítek. V tomto bodě je třeba poznamenat, že k dispozici jsou rovněž hladítka polystyrenová či gumová. Jemnější strukturace omítky se pak provádí lehkým přítlakem plastovým hladítkem, aby došlo k vyrovnání a sjednocení struktury kamínků.

Jaké jsou nejčastější chyby a na co dát pozor?

Nejčastější chybou je nedodržení stejné tloušťky nanášené vrstvy na jednu plochu. Výčnělky či naopak „propadliny“ jsou okamžitě na denním světle viditelné, protože vrhají stíny. Tato chyba je nejčastěji způsobena tím, že nebyla stržena přebytečná vrstva omítky a ihned se přešlo ke strukturování. Na vině může být rovněž nedostatečně rozmíchaný materiál či nestejnoměrný přítlak hladítka. Nehomogenní výchozí materiál pak může rovněž způsobit vznik tzv. hladkých míst, do nichž je poté třeba dodat zrno. Nicméně tento postup se nedoporučuje, protože je při něm velmi obtížné, ne-li nemožné, docílit stejných výsledků.

Potíže mohou způsobit také mechanicky více namáhaná místa, která nebyla zpevněna podložní tkaninou. V případě i menšího pohybu domu může docházet k praskání omítky, která sama o sobě není příliš pružná, proto je třeba před jejím nanesením tato problematická místa dobře zkontrolovat a případně zajistit. Další velmi častou chybou je strukturování příliš čerstvého materiálu. V tomto případě mohou být na vině dva faktory – buď prosté nedodržení doporučené časové lhůty výrobcem, nebo mohla být omítka příliš naředěná, což omezilo strukturovací schopnost zrna, a vznikají tak lokálně vyhlazené struktury (již zmíněná hladká místa). Protože je tedy při vytváření strukturované omítky poměrně dost příležitostí pro vznik zbytečných chyb, je třeba zvážit, zda si nenajmout raději profesionální firmu, nebo si od ní přinejmenším nenechat vyhotovit podrobný návod a popis.