Štukované omítky

 

Omítka představuje povrchovou úpravu zdí, která kromě estetické funkce plní velké množství dalších rolí. V prvé řadě představuje ochranu před mechanickým poškozením, do nějž spadá především působení větru a vody. Voda vzlínající kapilárami se totiž po nějaké době začne odpařovat a následně dochází k vykrystalizování solí v ní rozpuštěných. Ty se usazují v pórech, a jak rostou, dochází k roztržení pórů a následnému poškození omítky, což může vést až k problémům se statikou. Abyste těmto potížím předešli, je důležité volit kvalitní omítky a nic nepodceňovat.

Kromě zmíněné mechanické ochrany mohou omítky plnit ještě funkci akustickou, izolační, protipožární, fungicidní a mnohé další podle toho, jaký typ omítky zvolíte. Podle provedení lze rozlišit tři základní typy: jednovrstvé, dvouvrstvé a nástřiky. Co se týče rozdělení podle vzhledu, tak základními druhy jsou hladké, zrnité, hlazené, strukturované a plastické omítky.

Štuková dvouvrstvá omítka

Pro restaurování jemných omítkových ploch je vhodné zvolit dvouvrstvou štukovou omítku. O co se jedná? Spodní vrstva je tvořena vápenocementovou maltou s tloušťkou v rozmezí 15–20 mm, přičemž při nerovnosti podkladu je vhodné zvolit tloušťku vrstvy větší. Pokud je třeba, aby omítka zajišťovala rovněž stabilnější mechanickou podporu, je třeba použít jako podklad cementovou maltu (oba typy – jak cementová, tak i vápenocementová malta – jsou k dostání s více stupni pevnosti).

Druhá vrstva následně sestává z jemné vápenné malty, která se právě označuje jako štuk. V tomto případě je vhodné nanášet tenkou vrstvu, řádově 2–4 mm, aby nedocházelo k odlupování. Pro štuk je charakteristická malá zrnitost (1–2 mm). Na tuto vrstvu pak už přijde samotná malba pro dokončení estetického dojmu. Abyste si práci usnadnili a zpřesnili, je velmi vhodné použít omítník, což je profil z PVC, ocele nebo dřeva, který vám umožní rovnoměrné nanesení obou vrstev.

Rekonstrukce omítky

Postup při rekonstrukci je velmi podobný, ať už se jedná o rekonstrukci celkovou z důvodu zastaralosti objektu, nebo o částečnou, která se provádí například při výměně elektrických obvodů. Často je velmi výhodné ponechat původní omítku, pokud není nijak poškozena, na holá místa nanést novou a společně je přetřít novou stěrkou. Napomoci může také nátěr s křemičitým prachem, který vytvoří jemně zrnitý povrch, jenž případné nedokonalosti spolehlivě zakryje.